Klima v interiéru
- topením
- větráním
- stíněním proti slunci
Pro náš příjemný fyzický pocit je rozhodující tzv. relativní vlhkost vzduchu, která vždy závisí na jeho teplotě.
Majitelé zimních zahrad získají cit pro získání optimálního klimatu obvykle již po několika dnech jejich využívaní.
Topení
Větrání
Jestliže topení samo o sobě k regulaci vlhkosti vzduchu nestačí, je logickým řešením větrání. Protože rozdíl teplot v zahradě a venku je obzvlášť v zimě propastný, je třeba větrat poměrně přesným dávkováním, aby nedošlo ke škodě na vegetaci. Výměna velkého objemu vzduchu by měla být spíš plynulá než nárazová. Jinak je tomu v letních měsících, kdy větráním odvádíme přehřátý vzduch do okolního prostředí. Základní pravidlo větrání zní: větrejte vždy správně a s mírou.
Nežádoucímu samovolnému „takévětrání“ netěsnými spárami dnes již kvalitním těsněním snadno zabráníme.
V zásadě větrání můžeme rozdělit na
- přirozené
- nucené (mechanické).
Přirozené větrání využívá zásad termodynamiky, kdy spodními větracími otvory přivádíme chladnější vzduch z venku a otvory horními odvádíme přehřátý vzduch ze zimní zahrady. Výškový rozdíl je vhodné dodržet minimálně v rozmezí 2,5 až 3 metry. Tak vzniká účinný komínový efekt. Vstupní otvory je nejlépe projektovat na stíněných a chladnějších místech, protože efektivní větrání vzniká až při rozdílu teplot alespoň 5°C. Výstupní otvory je potom ideální umísťovat úhlopříčně.
Velikost a počet větracích otvorů není dán pevnými pravidly, ale zkušenosti říkají, že na přirozené větrání je nutno vyčlenit 3 – 10% prosklené plochy. To je však jen orientační údaj, který je nutné tvůrčím přístupem aplikovat podle konkrétní situace.
Mechanické větrání umožňuje nastavení odvodu vzduchu z místnosti zcela podle potřeby. Toho se dosahuje použitím ventilátorů nebo větráků. Výkon větráků určuje velikost zimní zahrady. Závisí na typu stínění, orientaci a dalších faktorech. Vzduch by se měl kompletně vyměnit u vnějších stínících systémů až 10x za hodinu u vnitřního stínění až 30x za hodinu.
Regulované klima je vhodné tam, kde je potřebné udržovat trvalou optimální teplotu. Např. v kanceláři, restauraci… Toho se v horkých měsících nedá dosáhnout sebelepším sladěním větrání a stínění. V komerčních prostorách navíc hygienické normy vyžadují regulovaný přívod čerstvého vzduchu zvenčí. Toho lze dosáhnout jen vhodnou kombinací klimatizačního systému, větrání a stínění.
Stínění
O tom, že stínění u zimní zahrady je nutné nepochybuje nikdo. Nestíníme jen před teplem ale mnohdy i před příliš intenzivním světlem.
Rozlišujeme v zásadě stínění přirozené a umělé. Umělé pak dále dělíme na vnitřní a vnější.
U přirozeného stínění musíme počítat s tím, že v okolí stojící stromy se s ročním obdobím a léty mění. Toto stínění můžeme tedy brát jenom jako vítaný doplňkový efekt ke stínění umělému.
Umělé stínění je nejčastěji tvořeno pohyblivým systémem, který dovoluje libovolnou regulaci průniku slunečního světla do interiéru. Účinnost stínění se vyjadřuje koeficientem útlumu z. Bez stínění je z = 1. Účinné stínění začíná na hodnotách 0,5 a nižších. Ze znalosti hodnot y a g (energetická propustnost skla) vypočítáme celkovou propustnost skleněných výplní včetně stínění gcelk = g . z Vnější stínící systémy jsou pak několikanásobně účinnější než vnitřní, protože zachycují sluneční záření před proniknutím do zimní zahrady. Nejvíce se to projeví v letních měsících na střešních výplních. Naopak při nízkém zimním slunku svítícím na kolmé stěny je postačující vnitřní stínění. Vhodnou kombinací lze dosáhnout optimální úrovně a estetických efektů.
Konkrétní stínící systémy jsou tvořeny horizontálními či vertikálními žaluziemi z různých materiálů a textilními markýzami. Při jejich výběru je nutno dbát na konkrétní sluneční podmínky, ale i povětrnostní vlivy, možnost automatického i ručního ovládání.
